Ulice Krkoškova před rekonstrukcí a po ní. Původní zdravé vzrostlé stromořadí zmizelo a nová podoba ulice nedokáže jeho přínos nahradit.
Pohled na Krkoškovu ulici po rekonstrukci působí, jako bychom se měli do konce týdne všichni odstěhovat a už bylo všechno jedno. Ulice s pěkným vzrostlým stromořadím zůstala po opravě vodovodu a dalších sítí bez jediného původního stromu.
Alej v Krkoškově ulici byla zdravá a perspektivní a její vykácení nebylo nutné. Pro zachování stromořadí však město potřebovalo vyjednat s vlastníky předzahrádek obkopání stromů. Do složitého jednání se nikomu nechtělo, a proto zvítězila jednodušší cesta: vykácení celé aleje.
Radní pro životní prostředí Filip Chvátal byl na tuto skutečnost upozorněn. Dodnes ale není jasné, zda město případ prověřilo a zda někdo za pochybení nesl odpovědnost.
Město zároveň neeviduje data o úspěšnosti nových výsadeb a dokončené projekty nevyhodnocuje tak, aby se podobné scénáře neopakovaly. V tuto chvíli proto vůbec není jisté, zda se nová alej uchytí ani zda ji nebude nutné za několik let znovu pokácet.
Konflikty mezi stromy a technickou infrastrukturou samozřejmě existují. Evropská města jako Berlín, Milán, Barcelona nebo Paříž ale ukazují, že se dají řešit citlivěji. Vyžaduje to kvalitní projekt, koordinaci jednotlivých profesí a ochotu investovat do veřejného prostoru. V Brně se příliš často spokojíme s vysvětlením, že to „nešlo jinak“, a ztrátu vzrostlé aleje město obhájí novou výsadbou nebo několika parkovacími místy navíc.
Jenže mladé stromky nedokážou po mnoho let nahradit stín a mikroklima, které vytvářely vzrostlé koruny. Kácením aleje se zvyšuje prašnost i teplota ulice, zhoršují se podmínky v přilehlých bytech a může klesat také hodnota nemovitostí. Stromy proto nejsou dekorací, o jejíž podobě můžeme vést nekonečnou estetickou debatu. Ve stále teplejším městě představují základní infrastrukturu stínu a otázku veřejného zájmu.
Na ulici jsou namísto některých stromů kůly s popínavou zelení, která nemá žádný význam v ochraně před vedrem.
Rekonstrukce bez skutečné kvality
Výsledná podoba Krkoškovy ulice působí, jako by hlavním cílem bylo dokončit stavbu co nejlevněji. Chybí tu kvalitní práce se zelení a charakter ulice určuje levná dlažba. Tři lavičky stojí nelogicky těsně vedle sebe a doplňuje je zábradlí. Náhradou za původní alej mají být také konstrukce určené pro popínavé rostliny. Ani ty však nemohou nahradit normální stromořadí se vzrostlými korunami.
Zbytečné zábradlí, nahuštěný mobiliář a nejlevnější dlažba.
Dopady kácení nesou místní obyvatelé
Nejvýmluvnější není samotné srovnání fotografií, ale zkušenost lidí, kteří v ulici žijí. Kateřina Jedličková popsala, co se po odstranění stromů stalo v jejím bytě:
Po kácení nám stoupla teplota v ložnici tak, že už nebylo možné ji vyvětrat ani v noci. Museli jsme proto pořídit klimatizaci.
Je to děsivě jednoduchý příběh. Člověk si koupí byt v ulici se vzrostlými stromy, město následně celou alej vykácí a z ložnice se během léta stane přehřátý prostor, který se bez klimatizace nedá používat. Náklady na špatné rozhodnutí pak nenese investor ani politici, ale konkrétní obyvatelé.
Za městské investice odpovídá radní René Černý, politickou odpovědnost za hospodaření města nese vedení primátorky Markéty Vaňkové a oblast životního prostředí má na starost Filip Chvátal. Právě jich je proto namístě se ptát, zda považují podobu Krkoškovy ulice za kvalitní výsledek a zda jim nevadí, že po městské rekonstrukci lidé čelí výrazně horším podmínkám ve vlastních bytech.
Brno zároveň směřuje obrovské prostředky do multifunkční haly, zatímco u rekonstrukcí běžných ulic stále častěji vítězí nejlevnější řešení. Takto ale město předáme následujícím generacím.
Je opravdu toto v roce 2025 to nejlepší, co umíme? Nedokážeme opravit vodovod bez úplné devastace prostoru pro život? A chceme žít ve městě, které při každé rekonstrukci obětuje vzrostlé stromy a následky nechá na jeho obyvatelích?