Zatímco se na sociálních sítích řeší zbytečné kácení stromů, v Žabovřeskách padla další alej. Prakticky ze dne na den. Prostě se ráno vzbudíte a stromy nikde.
Dodavatel IMOS ve zveřejněném videu říká, že se mu „konečně podařilo získat povolení ke kácení“. Jenže ani starosta městské části podle svého vyjádření nevěděl, jak rozsáhlý zásah bude. Mluvilo se o odstranění několika stromů, ne o tom, že zůstane holá ulice.
Konkrétní případ teď s iniciativou Brno bude vedro prověříme. Podobné situace se ale v Brně opakují tak často, že už docela dobře víme, kde hledat systémový problém. Nestačí řešit každý pokácený strom zvlášť. Brno musí změnit způsob, jakým rekonstrukce ulic připravuje, zadává, koordinuje a kontroluje — a odpovědnost leží především na magistrátu a radě města.
U velkých rekonstrukcí nerozhoduje jen městská část
Když lidé zjistí, že v jejich ulici zmizely stromy, obracejí se logicky na městskou část. U velkých rekonstrukcí ale městská část často není hlavním investorem ani tím, kdo určuje podobu celého projektu. Do přípravy vstupuje magistrát, Odbor investiční a Odbor dopravy Magistrátu města Brna, Brněnské komunikace, Brněnské vodárny a kanalizace a další městské organizace.
Každá z městských organizací přirozeně řeší především svůj díl úkolu: dopravu, sítě, vozovku, kanalizaci nebo harmonogram stavby. Ulice ale není součet izolovaných technických profesí. Je to veřejný prostor, ve kterém se musí současně potkat doprava, stromy, hospodaření s vodou, technická infrastruktura, bezpečný pohyb lidí, pobytová kvalita i budoucí údržba.
Pokud město tyto zájmy nespojí už na začátku a neurčí, kdo hlídá kvalitu celku, stromy se velmi snadno dostanou na vedlejší kolej.
V záměru zelená ulice, ve výsledku vykácená alej
První slabé místo najdeme mezi investičním záměrem a zadáním projektové dokumentace. Investiční záměr může slibovat zelenou ulici, stín a kvalitní veřejný prostor. Jenže navazující zadání pro projektanta často nepřevede tyto priority do konkrétních a měřitelných požadavků. V dalších stupních přípravy se postupně vytratí a nikdo důsledně nekontroluje, zda výsledný projekt ještě odpovídá původnímu cíli.
Na začátku tak máme obrázek zelené ulice a na konci projekt, kvůli kterému se vykácí alej. Právě tento rozpor považuji za jeden z největších problémů, které musí Brno vyřešit.
Nestačí do obecného dokumentu napsat, že město podporuje zeleň. Ochrana zdravých vzrostlých stromů, podmínky nové výsadby, potřebný objem prokořenitelného prostoru i požadovaný stín musí být závaznou součástí konkrétního zadání. Projektant potřebuje vědět, že nejde o doplněk, který může zmizet při prvním konfliktu se sítěmi nebo parkováním.
Je obrovský rozdíl mezi zadáním:
Udělejte maximum parkovacích míst a tam, kam se vejdou, dejte stromy.
a zadáním:
Výsledná ulice musí dosáhnout například minimálně 15% zastínění korunami stromů.
V prvním případě dostanou stromy prostor, který zbude po uspokojení všech ostatních požadavků. Ve druhém má projektant měřitelný cíl a musí hledat způsob, jak ho splnit. Konkrétní hodnota samozřejmě musí vycházet z podmínek dané ulice, podstatný je ale princip: stín a zeleň potřebují stejnou váhu jako ostatní městská infrastruktura.
„Stromy se tam nevejdou“ často přichází příliš pozdě
V určité fázi přípravy se zpravidla objeví známá věta: „Stromy se tam nevejdou.“ V tu chvíli už však bývá projekt rozpracovaný, rozpočet rozdělený a dodavatelé počítají s konkrétním řešením. Zachování stromů nebo kvalitní nová výsadba by znamenaly část projektu předělat, lépe koordinovat sítě a někdy také zaplatit víc.
Jak opakovaně upozorňuje arborista David Hora, technické „nejde“ velmi často neznamená, že řešení neexistuje. Znamená, že by bylo složitější nebo dražší. Proto musí město dát stromům prioritu už v zadání, ne je zachraňovat ve chvíli, kdy je hotový projekt a na stavbu přijíždí technika.
Brno má odborníky i peníze. Chybí mu funkční proces
Problém není v tom, že by Brno nemělo odborný aparát. Zkoumání městských procesů jsme se dobrovolnicky věnovali od roku 2022. Při společné SWOT analýze koordinace péče o zeleň účastníci upozorňovali, že město má Veřejnou zeleň města Brna, Odbor životního prostředí i řadu schopných lidí. V poslední době navíc posílilo rozpočet na péči o zeleň a zvýšilo počet pracovníků. To jsou důležité předpoklady pro změnu.
Současně ale zaznívalo, že pracovníci Odboru životního prostředí a Veřejné zeleně města Brna zůstávají finančně podhodnocení a jejich odborný hlas nemá v investičním procesu dostatečnou váhu. Městu chybí jasně definovaný postup, který určí, kdy a s jakými pravomocemi mají odborníci na zeleň vstupovat do přípravy rekonstrukce. Jejich účast na jednáních nemůže záviset na dobré vůli konkrétního projektového manažera nebo městské organizace.
Účastníci SWOT popsali několik opakujících se slabin:
- kvalitativní požadavky z investičního záměru se nepřenesou do zadání pro projektanta nebo se během přípravy vytratí;
- Brněnské komunikace a Brněnské vodárny a kanalizace nemají při zadávání projektů dostatečný mezioborový dohled;
- město nemá závazně popsaný proces investic ani povinnost přizvat ve správný okamžik odborníky z Odboru životního prostředí a Veřejné zeleně města Brna;
- zadání často neřeší ulici jako celek a neprověřuje v souvislostech parkování, cyklistickou dopravu, zeleň, sítě a kvalitu veřejného prostoru;
- při realizaci chybí důsledný autorský a odborný dozor;
- město nedůsledně kontroluje ochranu stromů a jejich kořenů během stavebních prací;
- podle zkušeností účastníků se nové stavební požadavky a pravidla v praxi nevymáhají dostatečně.
Tato zjištění nevypovídají o tom, že by v systému nebyli schopní lidé. Naopak ukazují, že město jejich odbornost neumí proměnit v závazný postup, který ovlivní každou rekonstrukci bez ohledu na to, kdo ji právě vede.
Nejnižší cena není totéž co dobré hospodaření
Další problém představuje způsob, jakým město soutěží projektanty a dodavatele. Pokud rozhoduje především nejnižší cena, výsledek tomu často odpovídá. Město tento přístup obhajuje povinností dobrého hospodáře, jenže levnější projekt nemusí znamenat levnější ulici.
Úspora v přípravě může později přinést vyšší náklady na údržbu a opravy, náhradní výsadbu stromů, které nepřežily, nebo řešení škod způsobených přehříváním a špatným hospodařením s vodou. Kvalitnější koordinace sice něco stojí, ale chyby zabudované do hotové ulice platíme desítky let.
Město přitom nemusí hodnotit nabídky jen podle ceny. Multikriteriální hodnocení umožňuje zohlednit zkušenost týmu, kvalitu navrženého postupu, práci s krajinou i způsob koordinace jednotlivých profesí. Brno ho musí používat tam, kde kvalita přípravy zásadně ovlivní podobu města.
Co může Brno změnit
SWOT analýza nabídla také konkrétní příležitosti. Brno může systematicky sbírat chyby z minulých projektů a proměnit je v poučení pro další investice. Může přesně vymezit roli Odboru životního prostředí a zvážit, zda mu v klíčových případech nedat také samosprávné stanovisko. Může připravit závaznou směrnici a memorandum, které popíšou spolupráci všech účastníků rekonstrukcí.
Jednou či dvakrát ročně by se měli u jednoho stolu sejít zástupci magistrátních odborů, městských organizací, městských částí a odborných pracovišť. Ne kvůli další obecné prezentaci, ale nad konkrétními dokončenými stavbami: co se povedlo, co selhalo, kolik stromů se podařilo zachovat, jak se ujala nová výsadba a co musí příští projekt udělat jinak.
Takový postup dává smysl jen tehdy, pokud město jasně určí odpovědnost. Někdo musí hlídat, že organizace přizvou odborníky včas a že na stavbě pracují lidé, kteří vědí, jak chránit kořeny stromů. Bez odborného dozoru může jediný necitlivý zásah bagru znehodnotit práci a investici předchozích desetiletí.
Veřejnost se o kácení nemůže dozvědět až z holé ulice
Samozřejmě mohou nastat situace, kdy město musí odstranit jednotlivé stromy nebo i celou alej. Pak ale musí veřejnosti včas a srozumitelně vysvětlit proč, co přesně se bude dít, jaké varianty prověřilo a jak zajistí náhradu. Nemůže nechat obyvatele, aby se ráno probudili a zjistili, že jejich ulice je holá.
Stejně absurdní je, pokud přesný rozsah zásahu předem nezná ani starosta městské části. Nejde jen o komunikaci s veřejností, ale o základní koordinaci uvnitř města.
Tím se vracíme k tomu nejdůležitějšímu. Nejde pouze o jednotlivé stromy. Jde o design procesů a služeb města:
- Kdo rekonstrukci zadává a jaké stanoví priority?
- Kdo kontroluje, zda jim projekt odpovídá?
- Jak spolu komunikují odbory, městské části a městské organizace?
- Kdo hlídá kvalitu výsledné ulice jako celku?
- Kdo kontroluje průběh stavby a ochranu kořenů?
- Kdo vyhodnocuje, zda nové stromy přežily?
- A kdo se poučí, když projekt dopadne špatně?
Bez systematické přípravy, mezioborové koordinace, kontroly, evaluace a rozumné práce s penězi nemáme šanci vytvářet kvalitní město. Stromy, které dnes vysadíme bez dostatečného prostoru a ochrany, budeme za pár let znovu kácet kvůli první větší opravě potrubí nebo dopravní nehodě.
Politická vůle nevzniká ve vakuu
Na více než čtyřiceti radnicích, se kterými jsem pracovala, jsem potkala spoustu lidí, kteří chtějí svoje města opravdu zlepšovat. Proto vím, že to jde. Brno je však v této chvíli spíš odstrašujícím příkladem toho, co se stane, když se kvalitní jednotlivci opírají o nefunkční proces.
Dokud vedení města přístup nezmění, budeme řešit jednu vykácenou ulici za druhou — vždycky až ve chvíli, kdy už stromy leží na zemi.
Politická vůle ale nevzniká ve vakuu. Záleží i na tom, kolika lidem začne podobný přístup vadit a jak hlasitě se ozvou. Je to prostě na nás.
Takže ano, věřím, že jednou bude Brno dobrým příkladem i v tomhle. Jednou.
