Na náměstí Svobody se s některými stromy už pomalu loučíme. Na náměstí Republiky zůstává většina lip svěže zelená, jako by žádné sucho nebylo.
Nemáme aktuální dendrologický posudek z obou míst a samotný pohled nestačí k definitivním závěrům. Rozdíl je ale natolik výrazný, že ukazuje jednu podstatnou věc:
O kondici stromů nerozhoduje jen počasí. Rozhodují také politická rozhodnutí o dopravě, způsob dláždění, práce s dešťovou vodou a desítky technických detailů, které se mohou na výkresu tvářit nepodstatně.
Náměstí Svobody je dnes jedním z center brněnského tepelného ostrova. Obrovská plocha se v létě extrémně rozpaluje, dlažba je zčásti podbetonovaná a stromy přežívají v malých izolovaných ostrůvcích. Chybějí souvislé záhony, dlažba se širokou spárou i dostatečný prostor pro kořeny. Květináče a pelargonie zavěšené na lampách to opravdu nezachrání.
Původní návrh přitom počítal s pěší zónou. Když dlažbu začala ničit auta, město neomezilo provoz a rychlost. Místo toho přizpůsobilo povrch automobilům a nechalo dlažbu podbetonovat.
Jenže beton není „bezpečné řešení“. Znamená horší zasakování, vyšší teplotu a ještě tvrdší podmínky pro stromy. Následky technického detailu se po letech projeví na všem živém.
Náměstí Republiky naopak ukazuje sílu souvislého stromořadí. Stromy stojí blízko sebe, vzájemně se stíní a jejich kořenový prostor propojují pásy mezi kmeny. Vytvářejí skutečné mikroklima. Podle teplotní mapy tu naměříme povrchovou teplotu až o 13 stupňů nižší než v rozpáleném okolí.
Ani tady nejsou podmínky ideální. Půda je pravděpodobně zhutněná, dlažba špatně propouští vodu a některé stromy letošní sucho také nemusí zvládnout. Přesto velká část aleje stále žije, stíní a slouží nám. Když Vilém Jurek upozornil na zanedbanou péči, konečně došlo k výraznému řezu a stromy znovu obrazily.
Právě toto stromořadí mělo být testem, zda Brno dokáže rekonstruovat náměstí bez kácení vzrostlých stromů. Původně se počítalo s architektonickou soutěží a na rekonstrukci bylo vyčleněno přibližně 70 milionů korun. Rekonstrukce byla avizovaná na roky 2025–2026. Poté, co jsme předložili podnět k ochraně stromořadí, vedení Brna původní plán najednou zrušilo. Kam peníze převedlo a proč od kvalitní rekonstrukce ustoupilo, dodnes nikdo nevysvětlil.
Magistrát slíbil kořenové sondy i dendrologický posudek a obojí skutečně proběhlo. Městská část následně vypsala zakázku na studii, ale rychle ji stáhla, když se ukázalo, že dodavatele chce vybírat pouze podle nejnižší ceny bez odpovídajícího hodnocení kvality.
I rekonstrukce vodovodu je teď odložená, stále bez srozumitelného vysvětlení.
Krajinářka Eliška Zimová přitom upozorňovala, že nevhodná dlažba může stav stromů zhoršovat a že investici není radno odkládat. Pod náměstím navíc leží přibližně sto let staré potrubí. Pokud dojde k havárii, může se o osudu stromů rozhodovat narychlo.
Hrozí tak, že místo skutečné rekonstrukce vznikne jen provozní předláždění bez architekta, krajináře a koncepce celého náměstí. Za běžných okolností by to byla promarněná příležitost. V době stále nesnesitelnějšího vedra je to politické selhání.
Náměstí Republiky přitom může být parádní. Pochozí zasakovací dlažba může přivést víc vody ke kořenům. Mohou tu vzniknout dešťové záhony, traviny a trvalky atraktivní po celý rok. Sjednocení plochy do jedné úrovně by zlepšilo podmínky pro pěší, stánky i restaurační zahrádky.
Komfortní veřejný prostor přitahuje lidi a vytváří podmínky pro lokální podnikání. Přítomnost lidí zároveň přináší přirozený dohled, který žádná policejní hlídka nedokáže plnohodnotně nahradit.
Náměstí proto potřebuje skutečnou rekonstrukci vedenou schopným týmem architektů, krajinářů a dalších odborníků. Ne nejlevnější předláždění a čekání, až praskne potrubí nebo se stav stromů zhorší natolik, že někdo jejich pokácení označí za nevyhnutelné.
Brno by si zasloužilo alespoň jedno náměstí, kde se naváže na existující kvalitu a vzrostlé stromy se nebudou každých patnáct let nahrazovat novými sazenicemi.
Ve městě přátelském pro lidi není nic vznešenějšího než staří kamarádi, kteří se desítky let potkávají pod stejnými stromy. Nebo obyčejná lavička ve stínu pro mámu, která potřebuje během procházky nakrmit dítě.
A kvalitní město se pozná podle toho, jestli dokáže chránit život, který už v něm vyrostl.
Na náměstí Svobody už vidíme důsledky minulých rozhodnutí a některé z nich patrně nezvrátíme. Náměstí Republiky má velký potenciál a se spoustou věcí jde pracovat.
Doufám, že se jednou dožijeme vedení města, co dovede navázat na kvalitu, která tu vznikla dlouho před námi a dobře slouží. Anebo budeme všechno každých 15 let kácet, protože to „nejde jinak“.
